Jazyk a náboženství v Chorvatsku
Chorvatsko je země, která se ráda drží svých zvyklostí a tradic. Není se tedy čemu divit, že snaha sloučit chorvatštinu a srbštinu trvala více než sto let, až v roku 1991 se oficiálním jazykem Chorvatska stala chorvatština, která má svojí silnou pozici zapsanou v ústavě. Samotný jazyk byl pro Chorvaty národním bohatstvím a to i v dobách cizí nadvlády a totalitních režimů.
Přestože v mnoha zemích dochází k rozmělňování původního jazyka, Chorvatsko se i nadále drží svých tří základních dialektů, které můžete zaslechnout na cestách Chorvatskem. Pokud tedy budete putovat po severu Chorvatska, uslyšíte čakavský dialekt, na jihu země je slyšet štokavský dialekt a v okolí Dalmácie pak kajkavský dialekt. Podél pobřeží, však můžete zaslechnout v nářečí mírné změny a nesrovnalosti, neboť je typické pro pobřežní oblasti směs benátského nářečí s těmito třemi tradičními.
Důslednost v jazykové vybavenosti Chorvatů se odráží i v jejich víře a náboženství. Náboženská víra byla pro Chorvaty odjakživa důležitá. Během totalitní vlády komunistického režimu, patřila víra a náboženství ke věcem, které byly v pozadí a přísně trestány. Nyní však v době svobodného Chorvatska je opět víra důležitou součástí chorvatského života a tak se místní svatostánky těší bohaté návštěvností místních věřících, ale i turistů, kteří obdivují místní honosné kostely a náboženské stavby.
Celkem jsou v Chorvatsku tři hlavní náboženství, z toho jedno převážně dominuje. V roce 1991 se přes 90 procent lidí přihlásilo ke křesťanství. Zbytek pak tvoří menší náboženství, jako je muslimská a protestantská komunita, které zde mají své zastoupení ještě z dřívějších dob. Možná právě díky bohaté náboženské tradice a národní hrdosti, se Chorvatsko může chlubit tak nádhernými tradicemi a kulturními památky, které se jen tak nevidí.
