Chorvatské ostrovy – Sušac
Sušac s rozlohou 4,02 km2 je osamocený chorvatský ostrov v otevřeném Jaderském moři položený mezi ostrovy Vis (36 km severozápadně), Korčula (19 km severovýchodně) a Lastovo 20 km východně. Na pevninu to je odsud 68 km severovýchodně k obci Živogošče. Z větších měst je nejblíže Split 80 km severně.
Starověký název ostrova byl Choasa, středověký benátský Cazza a současný chorvatský spíše odpovídá tomu, že je zde veliké sucho.
Doprava
Na ostrov nejsou žádné pravidelné linky, vždy se musí využít soukromá doprava, případně zajištěná cestovní kanceláří. Většinou se využívá spojení ze Splitu trajektem do Vela Luky na ostrově Korčula, a pak již člunem na ostrov. Transfer z Vela Luky zajišťuje agentura Mediterano a je třeba cestu vyjednat několik dní dopředu před příjezdem. Kotvit je možné zdarma na bojce v jižní zátoce pod majákem, je zde i molo s přístavištěm, určeným k vytahování malých loděk. Odtud pak na břehu stoupá klikatá cestička k majáku.
Příroda
Vápencový ostrovní útes je protažený ve směru od severovýchodu k jihozápadu. Nad jihozápadním mysu Kanula stojí významný maják. Nejsevernějším bodem ostrova je mys Nažene, nejjižnějším Lastovac. V severovýchodní části ostrova je nejvyšší vrchol Veli Gark s výškou 243 m. Severozápadní pobřeží člení strmá rokle, k jihovýchodní břeh člení několik písečných zátok a kde je několik vycházkových stezek.
Z dálky ostrov vypadá, jako by se skládal ze dvou ostrovů. Jeho podstatně nižší jihozápadní část je totiž spojena s vyšším zbytkem ostrova nízkou pevninskou úžinou.
Středomořské tvrdolisté křoviny (maquis) rostou pouze na nejvyšším hřebenu a na severních svazích. Na teplejších jižních svazích a podél pobřeží najdeme poněkud odlišnou subtropickou floru, připomínající rostlinstvo Izraele, jižního Španělska a severní Afriky. Na pobřežních skalách roste unikátní ostrovní endemická sušačká Kupusina (Brassica cazzae). Na ostrovu žije ale také několik endemických druhů ptáků a zvířat..
Osídlení
Přes osamělost byl ostrov obydlen již v prehistorických dobách kmenem Ilyrovů, kteří zde mě,li opevněné hradiště. Ve středověku zde bylo centrum benediktinů, kteří si tu ve 12. století vystavěli kostel a klášter zasvěcený sv. Mikuláši. Jihovýchodně od zříceniny kostela je další gotický kostel a přes jeho dveřmi stojí socha sv. Blažeje z 15. století. Na Sušaci jsou sice dvě malé sezónní rybářské vesnice se zařízením na solení ryby. Tyto osady používají rybáři z Lastova, Visu a Korčuly, ale jinak zde žádní obyvatelé trvale nežijí, nejvíce jich zde bylo v roce 1954, a to 24.
Cestovní ruch
Ostrov byl osídlen již v pravěku. Bylo také zjištěno, že i pravěcí námořníci v době kamenné se zde zastavovali na svých cestách. Také v době římské ostrov byl osídlen a projevovala se zde také ekonomická aktivita. V roce 1878 zde byl v době Rakouska postaven nad 100 metrů vysokou strmou stěnou v jihovýchodní části ostrova maják, který od té doby svou podobu ale nezměnil. S majákem pak souvisel i největší počet stálých obyvatel v roce 1954, a to 24. Dnes zde již trvale nikdo nesídlí. Dnes je jediným alespoň sezonně obývaným místem maják, kam chodí mimo rekreantů jeho obsluha, pak se zde občas objeví rybáři a včelaři jaro.
Skály pod majákem spadají kolmo do moře, které po silném větru, zvaném bóra, je průzračné až do hloubky 30 metrů. Od majáku je to pak jen 500 metrů na krásnou oblázkovou pláže, odevšad je výhled na moře a najdou se zde i zajímavá místa pro potápění. Skalní stěny se noří do velkých hloubek a jsou porostlé již vzácnými červenými korály. Kvůli velké hloubce se však potápění k nim nedoporučuje. Zajímavostí jsou zejména skalní stěny na severním pobřeží, kde se mezi útesy nachází jezero se slanou vodou. Do něho se lze dostat přes jeskyni patnáct metrů hlubokou. Pro potápění je ale nutno si předem zajistit potřebná povolení chorvatských úřadů.
Maják je jediným ubytovacím zařízením na ostrově a prošel proto uvnitř velkou přestavbou, odpovídá dnes standardu tříhvězdičkového hotelu. Zde se tak již po několik let se v jeho dvou čtyřlůžkových apartmánech v prvním poschodí mohou ubytovat rekreanti, zejména milovníci moře, ticha, vodních sportů i dobrodružství. Maják má vlastní cisternu s vodou a elektřinu dodávají solární kolektory. Zde pak v péči čtyř strážců majáku lze prožít jedinečnou dovolenou. Strážci bydlí v přízemí a jsou i zkušenými znalci zdejších vod a přírody, rádi zájemce provedou po ostrově. Pak zde ještě přebývá pastýř ovcí, který se tu stará o stádo 300 ovcí a 50 koz.
Proto je zde možno vedle rybího masa si pochutnat i na jehněčím upraveném na různé způsoby, nebo výtečným sýrům, které pastýř vyrábí. Od jara do podzimu se apartmány pronajímají jen na týden od soboty do soboty, mimo sezonu pak jen minimálně na 3 dny. Vzhledem k vysoké poloze majáku na skále nad mořem a horším spojením se světem se zde nedoporučuje pobyt starším osobám a osobám s horším zdravotním stavem.
Pláže jsou zde kamenité a skryté v divokých zátočinách na východní straně ostrova a představují ideální místa na koupání. Od majáku je to sem asi 30 až 50 minut chůze upravenými stezkami. Na některých částech ostrova je ale přístup k moři téměř nemožný, proto se tam nedoporučuje pohyb zejména dětí.
Pro velkou vzdálenost od civilizace zde není možnost pravidelného zásobování, proto je třeba se předzásobit již ve Vela Luce. Z potravin, jak jsme naznačili, je zde možno získat mléko a jehněčí či rybí maso, a to také s možností úpravy.
