Slatina I. díl
Město Slatina se svými asi 11,5 tisíci obyvatel patří ke kontinentálním místům v Chorvatsku, která nejsou turisty často navštěvovaná.
A je to určitě škoda, protože i zde najdeme některá zajímavá místa, která dokreslují bohatost Chorvatska, ať již po stránce historické, přírodní, kulturní a podobně.
Město Slatina se dnes skládá z 15 obcí a leží nedaleko maďarských hranic východně od Záhřebu (asi 180 km). Spojení sem je po dálnici A3 s odbočením v Kutině a dál po silnicích D45 a E661 do Virovitice, odkud po D2 do Slatiny. Nejbližší hraniční přechody jsou v Dolním Miholjači a v Terezině Poli do Barce. Město má ale i železniční spojení z různých směrů.
Městská oblast
Oblast Slatiny leží ve východní části Virovitiska, historicky jde o Podravskou Slatinu. Na severu ji ohraničuje řeka Drávy a na jihu svahy Papuky (954 m) a Krndije (792 m). Krajina zde je málo ovlivněná lidskou činností.
Historie
Podle historických nálezů zde bylo osídlení již v době římské, asi to byla osada Marinianis. Obec se ale poprvé připomíná roku 1297 jako Zalathnuk. Ve 14. století zde již byl kostel, dřevěná tvrz a městečko, které erb dostalo v 15. století. Z majitelů se proslavil udatenstvím v bojích proti Turkům v Bosně Hoberdanc ze Slatiny, od roku 1529 velitel obrany Slavonie. Město Turci obsadili a měli zde dvě mešity, jedna byla přestavěný kostel. V bojích, než byli Turci vyhnáni v roce 1684 z města, zbyla jen věž kostela.
Rozvoj města
V roce 1750 se stal pánem města Marek Alexander Baron Pejacevič, z té doby se zachovalo mnoho budov v centru města a parky s exotickými stromy, například sekvoj, která se stala symbolem Slatiny. Město dostalo i práva trhů na Petra, Pavla a Mikuláše. Hospodářský vývoj se urychlil za dalších majitelů, knížat Schaumburg-Lippe. V centru města se zbudoval vinný sklep a palírna alkoholu, začali se sem stěhovat Maďaři, Němci a Slováci, kteří pozvedli kulturní dění ve městě.
Město se rozvíjelo i průmyslově (pila 1885, mlýn 1863, cihelna 1890, nádraží 1885, továrna na sekt 1912 ve sklepě. V tobě vznikly i mnohé instituce, školy, banky, spolky, sdružení atd. Posledními majiteli Slatiny byla hraběcí rodina Jana Draskoviče Trakošćana po roce 1914. Slatina se stala okresním městem, známá byla chovem koní a loveckých psů, velkými vinicemi a výrobou sektu, okolními lesy plnými divoké zvěře a konáním velkého veletrhu.
Velké škody přinesla 2. sv. válka, zničeno bylo mnoho domů, škol, zahynuly stovky lidí. Proto je tu dnes mnoho pomníků a památníků.
